Pohádka o princezně Immunotrofině a 7 silných ochráncích.

Pohádka o princezně Immunotrofině a 7 silných ochráncích.

 Byla jednou jedna princezna jménem Immunotrofina. Ta žila šťastně a spokojeně s maminkou královnou, tatínkem králem a také s pečující a hodnou chůvou v jednom malém království.

Princezna byla milá a šťastná holčička s tím nejkouzelnějším úsměvem pod sluncem. Každý den ráno vstávala s kuropěním, chvilku pomáhala v kuchyni a pak vyběhla ven do zahrady, kde se svými kamarády z podhradí běhala a tančila až do oběda. Nejvíc ji ale bavilo, když mohli vyběhnout ven ze zámku. To si pak hráli mezi domky ve vesnici nebo v lese pozorovali zvířátka.

Jednoho dne se ale princezna ráno probudila a vůbec se jí nechtělo vstávat, odmítla tančit a hrát si s ostatními dětmi. Byla nemocná. Bolelo ji v krku, teklo z nosu a možná měla i zvýšenou teplotu. Tak maminka s tatínkem zavolali královského lékaře, aby jejich dcerce pomohl Pan doktor princeznu poslechl, změřil jí teplotu a řekl:

„Milá princezničko, aby ses rychle uzdravila musíš zůstat v postýlce, pít teplý čaj s citrónem a jíst více ovoce a chůva ti bude v pokojíku pravidelně větrat a zvlhčovat vzduch. Za týden opět přijdu a uvidíme, jestli ti bude lépe.“

Princezna Immunotrofina byla smutná, všichni její kamarádi byli venku, hráli si a ona musela být doma v posteli a hrozně se nudila. Její rodiče také nebyli veselí, trochu se báli o svou dcerku a také museli zrušit všechny své královské plány. Nemohli odjet na důležité jednání do sousedního království nebo organizovat dobročinné akce pro jejich chudé poddané. Ale týden uběhl jako voda a princezně se dařilo lépe, pan doktor ji pochválil a dovolil ji, že už může začít chodit ven, ale ještě týden žádné běhání. Chvilku bylo zase vše v pořádku, princeznička byla zdravá, veselá a hrála si se svými kamarády, ale pak to přišlo zase.

Princezna byla od té doby nemocná každou chvilku. Už nebyla veselá a rodiče byli smutní. Královský lékař si nevěděl rady, i když se všichni drželi jeho radami, princezna byla nemocná skoro bez přestání a nic nepomáhalo.

Smutné byli i děti z podhradí, Immunotrofina jim opravdu chyběla. Nejsmutnější byla parta jejich 7 nejlepších kamarádů v čele s chlapcem, kterému říkali Wellmune. Byl silnější a odvážnější než všichni v jeho okolí. Jednoho dne, když se opět sešli bez své kamarádky princezny si řekli, že musí něco udělat. Přemýšleli dlouho, až si jeden z nich vzpomněl, jak mu jeho babička vyprávěla, že hluboko v lese žije babka kořenářka, která umí uvařit sirupy, které pomáhají nemocným dětem.

A tak Wellmune rozhodl: „Musíme naší kamarádce pomoci, půjdeme najít tu kořenářku.“

Vyrazili druhý den hned po ránu. Šli a šli, zakopávali o kořeny, bloudili, ale nakonec její chaloupku našli. Zaklepali a vešli dovnitř.

„Dobrý den paní kořenářko,“ řekli společně.

Chvíli bylo ticho a pak k nim promluvila: „Já vím, proč jste tady, chcete uzdravit princeznu Immunotrofinu.“ „A pomůžete nám?“ Ptali se trochu překvapení kluci. „No, když mi trochu pomůžete vy, tak uvařím sirup, který posílí její imunitu a princezna se bude cítit lépe“. „A co máme udělat?“ „To bude jednoduché,“ povídá jim babka kořenářka. „Každý z vás vybere jednu látku, ze které pak společně uvařím sirup. První vybíral Wellmune a jeho volba padla na betaglukan, ne ledajaký, ale na - WGP betaglukan. Další z kamarádů vybral vitamín D3, další vitamín B5. Pak přišel na řadu vitamín B6, B12 a na závěr sáhli kamarádi po jódu a argininu. „Vybrali jste správně,“ řekla stařenka a šla vařit ten slíbený sirup.

Když se kamarádi vrátili na zámek, předali sirup královi a královně. Ti se nejprve trochu báli, a tak se na babku kořenářku zeptali královského lékaře. Ten je ale uklidnil, slyšel o ní jen samou chválu. Mnoha jeho pacientům už pomohla.

A tak se královští rodiče rozhodli a sirup své dcerce začali podávat. Každý den jí dávala její chůva 1 lžičku vždy po snídani. Další dny bylo princezně lépe a za pár týdnů už si na nemoc ani nevzpomněla. Zase to byla ta veselá zdravá holčička, která si hrála se svými nejlepšími kamarády.

Na počest princezny se sirupu, který jí tolik pomohl začalo říkat Immunotrofina.